Něco takového se mě zmocnilo při prvním pokusu o let s Lockheed C-130E Hercules. Původně jsem tomuto modelu příliš nedůvěřoval, ale byl jsem naprosto uchvácen. Let není úplně snadný, jen ovládání autopilota potřebuje notnou dávku trpělivosti. Ale pocit, že ovládám tenhle kolos s čtyřmi rachotícími vrtuelmi, je prostě dokonalý. Po prvním cvičném letu Ruzyně - Tuřany jsem mohl vyrazit i na pokračování turecké Masters Challenge; bohužel sám, můj věrný wingman Michal V. momentálně brázdí italské sjezdovky. Nicméně, v Turecku jsem mohl skvěle využít schopnosti velmi krátkého vzletu i přistání (naštěstí aspoň na zpevněných drahách). Další leg s Beechcraftem B-200 byl oproti tomu velmi slabý odvar...
Poslední let s tímhle vojenským drobečkem, pochopitelně jako vždy v barvách Bohemia Airlines, jsem si vyzkoušel včera večer, Praha - Tatry-Poprad. A pocity byly opět stejné. Jen to počasí mohlo být na Slovensku o trochu lepší...
Žádné komentáře:
Okomentovat