Líně heavy traffic

Včera večer to opravdu stálo za to. Po odlétnutí 2 legů Dangerous Airports World Toury jsem tak nějak neměl do čeho píchnout, tak jsem zkusil svolat kluky na LKLN. Tentokrát se mnou byl i Michal Vorel, který tam byl online snad poprvé. Najednou kroužilo v MCTR Líně 5 letadel a hlášení z Letkova "Vyčkáváme na vzlet z dráhy 26, pořadí 5" nebyla ničím výjimečným. Takový provoz tam snad nemají ani v reálu. Po Líňsko-Letkovském polítání jsme přesedlali na trochu rychlejší mašiny a hurá dobýt Prahu. Teď už jen ve čtyřech, ale skupinka hezká. Na Ruzyni jsme to krouhli vyhlídkovým letem nad terminálem a dosed na 24. Dále parkování na 22 a vzlet 31. Uháněli jsme co to šlo, stejně tam byl Krechi první, který mezi tím odstartoval ze Kbel s Czech Air Force A319. Po dosednutí ještě okruh a spát. Musím říct, že takhle už jsem si dlouho nezaflightil:)

Přítomní: OK-FOC, OK-DRA, OK-PPT, OK-MMA, OK-PJM, CEF4201.

A mimochodem:

Turkey Masters Challenge Completed!

Dalo to práci, ale už je hotovo! Dneska jsem měl vskutu napilno. Michal mě o pár legů předběhl, takže jsem musel dost hnát. Naštěstí vše probíhalo relativně v pořádku, technické problémy téměř žádné. První přišel na řadu leg s větroněm, který jsem předtím přeskočil. Naštěstí nám TR-EAC Mesut Isik povolil použít L-13 Vivat, čili málý cheat s motorem. Dál už to šlo ráz na ráz. Mixér, ULL, další mixér... Tady jsem si opravdu užíval krásný let podél pobřeží. Oproti letadlům je to zajímavá změna. No a pak už jen závěrečné legy s C-130 a B737-300, již v barvách Bohemia Airlines. A vida, orel je na světě.

A co mě čeká dál? S Michalem jsme začali světovou Dangerous Airports Tour. 55 nohou je docela dost, ale vypadá to moc zajímavě. První leg s C-130 už máme zvalidovaný, kluzké dráhy na Antarktidě nám daly docela zabrat (a Michalovi i pilotáž C-130:) ). Pokud to půjde tímhle způsobem dál, máme o zábavu postaráno, už dneska to byl docela mazec. Při této touře bych chtěl něco navíc, je otázkou co. Belgická ULL Tour, turecká mixérová nebo snad větroně...?

Navečer jsem si pěkně zakroužil nad Plzní. Nová scenérka od Krechiho opravdu stojí za to, navíc parádní relax v Hovercontroláckém MD500E v barvách OK-LES. Společnost mi dělal Kuba Taussik s Erocopter EC-35 a aspoň po voicu Krechi. Zalítal jsem si parádně, i vzhledem k tomu to do budoucna vypadá na Helos Tour...

Líně MTWR online

Včera, čili v úterý, byl v plánu česko-slovenský bridge eventík mezi Ruzyní a Popradem. Nevím proč, ale tohohle jsem se fakt nechtěl účastnit. Dalo by se odhadovat, že FSka by pod náporem multiplayeru spadla a na zemi bylo vše obsazeno. A upřímně, ani jsem se tam moc necpal (více Michalův blog).

Zasedl jsem tedy na věž na letišti Plzeň-Líně, kde jsem mohl očekávat provoz v podobě poletujících přátel právě tohoto virtuálního letiště. Výsledek se brzy dostavil. Přes počáteční problémy s předpisů neznalým nováčkem se v Líních začal hromadit provoz, který tu poletoval až do 23:00 místního času. V MCTR Líně se vystřídal leckdo, rozdělil jsem 7 odpovídačů, tedy celkem 7 pilotů, místních i přespolních. K mému podivu chyběli Karlos a Pepíno, kteří byli zřejmě závažně mimo, neboť nebyli ani na ICQ a jak je znám, tak by se aspoň na chvilku ukázali. Ale i tak bylo provozu dost a dost v podání Věžníka, Krechiho, Draifuse, Iva a dalších.

Osobně jsem si řízení na věžce v Líních moc užil. Pouze čeština a VFR, se kterými je tak nějak činnost věžky více tvůrčí. Navíc v kolektivu zatím pouze virtuálně (avšak snad již brzy i osobně) známých lidí se hned řídí jinak. Specifické postupy a propracované scenérie okolí taky zpříjemní práci řídícího i poletování pilotů.

Co říci závěrem? Už aby bylo zase úterý...:)

CZ-VFR Tour completed!

Konečně! 45 povinných legů po českých luzích a hájích je za mnou. Avšak narozdíl od některých jiných tours, tato byla v něčem zvláštní. Asi kvůli tomu, že jsme si legy vytvářeli sami. Neboli mohli jsme si křižovat tu naší republiku jak nám bylo libo. Jen jsme se museli vrátit domů. Poslední legy z Přerova přes Kunovice a Tuřany do Medlánek jsem absolvoval s wingmanem Michalem Vorlem, toho času navrátivším se z hor. Dalším ozvláštněním bylo využití českého letadla (jak jinak na českou tour), a to našeho klenotu z Moravanu, Zlínu Z-42. S posledním legem jsem musel chvíli posečkat do vyjasnění situace, jelikož jsem se nemohl oficiálně vrátit domů. Po krátkém dohadování se však nakonec vše vyjasnilo a já mohl směle osedlat Piper Seneca a vyrazit k domovu. S dvoumotorovým strojem cesta alespoň ubíhá rychleji. Takže pěkně podél D1 a za půl hodinky jsem už mířil od Radotína na okruh dráhy 24. Nakonec ještě jeden okruh na 24 kvůli formalitám při hlášení a bylo to. Tour pokořena, velká pochvala pro český staff za nápad s tímto novým systémem tour.

Berany berany duc!

Nene, naštěstí žádný "duc", ale citoslovce lítání tak nějak neznám. Nastal velký přelom v mém virtuálním létání! Využil jsem výjimečné příležitosti a zakoupil jsem berany a pedály od CH Products. Jsou sice trochu starší, ale tomu odpovídá i cena, na nové bych opravdu neměl peníze. Musím říct, že je to velmi luxusní záležitost. Nemusím se trápit s vykvedlaným joystickem od Geniusu, teď si můžu jaksepatří užít létání všeho druhu, vfr prcky, mixéry i bulíky a pěkně růčo. Prostě paráda, jsem totálně nadšenej! Sbohem, autopiloti!:)

Pocit síly

Něco takového se mě zmocnilo při prvním pokusu o let s Lockheed C-130E Hercules. Původně jsem tomuto modelu příliš nedůvěřoval, ale byl jsem naprosto uchvácen. Let není úplně snadný, jen ovládání autopilota potřebuje notnou dávku trpělivosti. Ale pocit, že ovládám tenhle kolos s čtyřmi rachotícími vrtuelmi, je prostě dokonalý. Po prvním cvičném letu Ruzyně - Tuřany jsem mohl vyrazit i na pokračování turecké Masters Challenge; bohužel sám, můj věrný wingman Michal V. momentálně brázdí italské sjezdovky. Nicméně, v Turecku jsem mohl skvěle využít schopnosti velmi krátkého vzletu i přistání (naštěstí aspoň na zpevněných drahách). Další leg s Beechcraftem B-200 byl oproti tomu velmi slabý odvar...
Poslední let s tímhle vojenským drobečkem, pochopitelně jako vždy v barvách Bohemia Airlines, jsem si vyzkoušel včera večer, Praha - Tatry-Poprad. A pocity byly opět stejné. Jen to počasí mohlo být na Slovensku o trochu lepší...

Parlez vous francais?

Přijdu takhle jednou po škole domů (21:00 LOC) a nemám do čeho píchnout. Mrknu na IvAe - ha, přilety! I tedy usednu na ruzyňskou věž. No, nevím, zda-li jsem učinil dobře... Do Prahy se hrnulo tuším 8 letadel s vymyšlenou volačkou ARF (výklad si nepamatuju, tuším, že cosi Suisse), což by ani tolik nevadilo. Kupodivu byli všichni schopni voice. Ale když přišlo na věc... Někteří uměli anglicky aspoň trochu, někdo aspoň malou trochu, ale někteří vůbec. A s těmi se komunikuje poněkud těžko. Naštěstí alespoň základní pokyny byly pochopeny (readback žádný, ale vždy ohlášeno třímílové finále...). Sekvence příletů nebyla příliš nahuštěná, tím líp pro ně. I když některé vyčkávací obrazce připomínaly abstraktní umění (a v 3500 ft přímo nad terminálem LKPR to taky nebylo dvakrát košer). Co naplat, vždycky chci co nejvíc vyjít pilotům vstříc. Nejdřív stačilo prosté "Bon Soir", ale pak přišlo na řadu i "Runway vingt-quatre, atterisage approuvée, vent calme"... a z toho byli frantíci docela paf a upřímně se jim ani moc nedivím. Na závěr přišlo "Frequence changement approuvés, bon nuit" a nashledanou. Docela by mě zajímalo, jestli to všechno je gramaticky správně. Věřím, že jsem této skupince pilotů-nováčků aspoň trochu zpříjemnil večer.