Přijdu takhle jednou po škole domů (21:00 LOC) a nemám do čeho píchnout. Mrknu na IvAe - ha, přilety! I tedy usednu na ruzyňskou věž. No, nevím, zda-li jsem učinil dobře... Do Prahy se hrnulo tuším 8 letadel s vymyšlenou volačkou ARF (výklad si nepamatuju, tuším, že cosi Suisse), což by ani tolik nevadilo. Kupodivu byli všichni schopni voice. Ale když přišlo na věc... Někteří uměli anglicky aspoň trochu, někdo aspoň malou trochu, ale někteří vůbec. A s těmi se komunikuje poněkud těžko. Naštěstí alespoň základní pokyny byly pochopeny (readback žádný, ale vždy ohlášeno třímílové finále...). Sekvence příletů nebyla příliš nahuštěná, tím líp pro ně. I když některé vyčkávací obrazce připomínaly abstraktní umění (a v 3500 ft přímo nad terminálem LKPR to taky nebylo dvakrát košer). Co naplat, vždycky chci co nejvíc vyjít pilotům vstříc. Nejdřív stačilo prosté "Bon Soir", ale pak přišlo na řadu i "Runway vingt-quatre, atterisage approuvée, vent calme"... a z toho byli frantíci docela paf a upřímně se jim ani moc nedivím. Na závěr přišlo "Frequence changement approuvés, bon nuit" a nashledanou. Docela by mě zajímalo, jestli to všechno je gramaticky správně. Věřím, že jsem této skupince pilotů-nováčků aspoň trochu zpříjemnil večer.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat