úterý 5. února 2008

Jak jsem zase zrakvil C1 zkoušku

To bylo tak... Přesně jak říkal Mates, připravil jsem se o to vlastní blbostí. Neznalost postupů při přistání VFRů na 31 při provozu na 24 je neomluvitelná, to chápu. Ale štve mě to, že jsem prostě zmatkář. A to muselo značně vytočit i piloty. Taky by se mi nechtělo čekat skoro hodinu na povolení. Ale neodbytnost pilotů byla jedna z věcí, která mě dost rozhodila. Když to vynásobím šíleným kvantem letadel na zemi, vzniknul z toho pěknej maglajz. Je to fakt škoda, myslím, že jsem rozhodně na lepší úrovni než někteří řídící s hodností S3. Ale bohužel, dneska to na C1 opravdu asi nebylo. Zejména když jsem si vyslechl, jakých blbostí jsem se dopustil. Typický případ "řek jsem 5, ale myslel jsem 10". Čili řek jsem dráha 31, ale myslel jsem 13. A to člověku v tu chvíli prostě nedojde. Pushback ze stání 36... co na to říct, prostě ustálená fráze a člověk na "neprioritní" letadla prostě asi nemyslí naplno. Výsledkem toho všeho byl bordel na frekvenci, neskutečný hafo pilotů žádajících o povolení a já nestíhající vypisovat ty pitomý stripy a přitom marně se snažící sledovat co se děje okolo. Primár OK, nouze OK (až na jednu chybku, taky taková kravina)... Ale celkový dojem prostě selhal. Chce to víc tréninku, víc času a míň stresu. Škoda, snad příště.

Žádné komentáře: