Turkey Masters Challenge Completed!

Dalo to práci, ale už je hotovo! Dneska jsem měl vskutu napilno. Michal mě o pár legů předběhl, takže jsem musel dost hnát. Naštěstí vše probíhalo relativně v pořádku, technické problémy téměř žádné. První přišel na řadu leg s větroněm, který jsem předtím přeskočil. Naštěstí nám TR-EAC Mesut Isik povolil použít L-13 Vivat, čili málý cheat s motorem. Dál už to šlo ráz na ráz. Mixér, ULL, další mixér... Tady jsem si opravdu užíval krásný let podél pobřeží. Oproti letadlům je to zajímavá změna. No a pak už jen závěrečné legy s C-130 a B737-300, již v barvách Bohemia Airlines. A vida, orel je na světě.

A co mě čeká dál? S Michalem jsme začali světovou Dangerous Airports Tour. 55 nohou je docela dost, ale vypadá to moc zajímavě. První leg s C-130 už máme zvalidovaný, kluzké dráhy na Antarktidě nám daly docela zabrat (a Michalovi i pilotáž C-130:) ). Pokud to půjde tímhle způsobem dál, máme o zábavu postaráno, už dneska to byl docela mazec. Při této touře bych chtěl něco navíc, je otázkou co. Belgická ULL Tour, turecká mixérová nebo snad větroně...?

Navečer jsem si pěkně zakroužil nad Plzní. Nová scenérka od Krechiho opravdu stojí za to, navíc parádní relax v Hovercontroláckém MD500E v barvách OK-LES. Společnost mi dělal Kuba Taussik s Erocopter EC-35 a aspoň po voicu Krechi. Zalítal jsem si parádně, i vzhledem k tomu to do budoucna vypadá na Helos Tour...

Líně MTWR online

Včera, čili v úterý, byl v plánu česko-slovenský bridge eventík mezi Ruzyní a Popradem. Nevím proč, ale tohohle jsem se fakt nechtěl účastnit. Dalo by se odhadovat, že FSka by pod náporem multiplayeru spadla a na zemi bylo vše obsazeno. A upřímně, ani jsem se tam moc necpal (více Michalův blog).

Zasedl jsem tedy na věž na letišti Plzeň-Líně, kde jsem mohl očekávat provoz v podobě poletujících přátel právě tohoto virtuálního letiště. Výsledek se brzy dostavil. Přes počáteční problémy s předpisů neznalým nováčkem se v Líních začal hromadit provoz, který tu poletoval až do 23:00 místního času. V MCTR Líně se vystřídal leckdo, rozdělil jsem 7 odpovídačů, tedy celkem 7 pilotů, místních i přespolních. K mému podivu chyběli Karlos a Pepíno, kteří byli zřejmě závažně mimo, neboť nebyli ani na ICQ a jak je znám, tak by se aspoň na chvilku ukázali. Ale i tak bylo provozu dost a dost v podání Věžníka, Krechiho, Draifuse, Iva a dalších.

Osobně jsem si řízení na věžce v Líních moc užil. Pouze čeština a VFR, se kterými je tak nějak činnost věžky více tvůrčí. Navíc v kolektivu zatím pouze virtuálně (avšak snad již brzy i osobně) známých lidí se hned řídí jinak. Specifické postupy a propracované scenérie okolí taky zpříjemní práci řídícího i poletování pilotů.

Co říci závěrem? Už aby bylo zase úterý...:)

CZ-VFR Tour completed!

Konečně! 45 povinných legů po českých luzích a hájích je za mnou. Avšak narozdíl od některých jiných tours, tato byla v něčem zvláštní. Asi kvůli tomu, že jsme si legy vytvářeli sami. Neboli mohli jsme si křižovat tu naší republiku jak nám bylo libo. Jen jsme se museli vrátit domů. Poslední legy z Přerova přes Kunovice a Tuřany do Medlánek jsem absolvoval s wingmanem Michalem Vorlem, toho času navrátivším se z hor. Dalším ozvláštněním bylo využití českého letadla (jak jinak na českou tour), a to našeho klenotu z Moravanu, Zlínu Z-42. S posledním legem jsem musel chvíli posečkat do vyjasnění situace, jelikož jsem se nemohl oficiálně vrátit domů. Po krátkém dohadování se však nakonec vše vyjasnilo a já mohl směle osedlat Piper Seneca a vyrazit k domovu. S dvoumotorovým strojem cesta alespoň ubíhá rychleji. Takže pěkně podél D1 a za půl hodinky jsem už mířil od Radotína na okruh dráhy 24. Nakonec ještě jeden okruh na 24 kvůli formalitám při hlášení a bylo to. Tour pokořena, velká pochvala pro český staff za nápad s tímto novým systémem tour.

Berany berany duc!

Nene, naštěstí žádný "duc", ale citoslovce lítání tak nějak neznám. Nastal velký přelom v mém virtuálním létání! Využil jsem výjimečné příležitosti a zakoupil jsem berany a pedály od CH Products. Jsou sice trochu starší, ale tomu odpovídá i cena, na nové bych opravdu neměl peníze. Musím říct, že je to velmi luxusní záležitost. Nemusím se trápit s vykvedlaným joystickem od Geniusu, teď si můžu jaksepatří užít létání všeho druhu, vfr prcky, mixéry i bulíky a pěkně růčo. Prostě paráda, jsem totálně nadšenej! Sbohem, autopiloti!:)

Pocit síly

Něco takového se mě zmocnilo při prvním pokusu o let s Lockheed C-130E Hercules. Původně jsem tomuto modelu příliš nedůvěřoval, ale byl jsem naprosto uchvácen. Let není úplně snadný, jen ovládání autopilota potřebuje notnou dávku trpělivosti. Ale pocit, že ovládám tenhle kolos s čtyřmi rachotícími vrtuelmi, je prostě dokonalý. Po prvním cvičném letu Ruzyně - Tuřany jsem mohl vyrazit i na pokračování turecké Masters Challenge; bohužel sám, můj věrný wingman Michal V. momentálně brázdí italské sjezdovky. Nicméně, v Turecku jsem mohl skvěle využít schopnosti velmi krátkého vzletu i přistání (naštěstí aspoň na zpevněných drahách). Další leg s Beechcraftem B-200 byl oproti tomu velmi slabý odvar...
Poslední let s tímhle vojenským drobečkem, pochopitelně jako vždy v barvách Bohemia Airlines, jsem si vyzkoušel včera večer, Praha - Tatry-Poprad. A pocity byly opět stejné. Jen to počasí mohlo být na Slovensku o trochu lepší...

Parlez vous francais?

Přijdu takhle jednou po škole domů (21:00 LOC) a nemám do čeho píchnout. Mrknu na IvAe - ha, přilety! I tedy usednu na ruzyňskou věž. No, nevím, zda-li jsem učinil dobře... Do Prahy se hrnulo tuším 8 letadel s vymyšlenou volačkou ARF (výklad si nepamatuju, tuším, že cosi Suisse), což by ani tolik nevadilo. Kupodivu byli všichni schopni voice. Ale když přišlo na věc... Někteří uměli anglicky aspoň trochu, někdo aspoň malou trochu, ale někteří vůbec. A s těmi se komunikuje poněkud těžko. Naštěstí alespoň základní pokyny byly pochopeny (readback žádný, ale vždy ohlášeno třímílové finále...). Sekvence příletů nebyla příliš nahuštěná, tím líp pro ně. I když některé vyčkávací obrazce připomínaly abstraktní umění (a v 3500 ft přímo nad terminálem LKPR to taky nebylo dvakrát košer). Co naplat, vždycky chci co nejvíc vyjít pilotům vstříc. Nejdřív stačilo prosté "Bon Soir", ale pak přišlo na řadu i "Runway vingt-quatre, atterisage approuvée, vent calme"... a z toho byli frantíci docela paf a upřímně se jim ani moc nedivím. Na závěr přišlo "Frequence changement approuvés, bon nuit" a nashledanou. Docela by mě zajímalo, jestli to všechno je gramaticky správně. Věřím, že jsem této skupince pilotů-nováčků aspoň trochu zpříjemnil večer.

Amsterdamská krize aneb Jak je důležité míti Filipy

Dnešní večer byl ve znamení velkého eventu na trase Ruzyně-Schiphol a zpět. Jelikož jsem předtím kromě dalšího legu turecké Masters Challenge trochu poletoval VFR, dostal jsem se na stojánku v Praze asi okolo 2030LOC. Kompletním pokrytím letiště i trasy jsem byl mírně řečeno nadšen. Avšak brzy mi nastaly krušné chvilky. Zjistil jsem, že můj notebook docela dost nestíhá, do toho PIC Boeing 737-300, LKPR taky není dvakrát FPS friendly a šílená masa letadel v multiplayeru... prostě přišel problém. Výsledkem byl nejdřív krátkodobý výpadek Teamspeaku při spojení s GND (Mates Q.), posléze po dojetí na vyčkávací místo dráhy 24 crash celého počítače. To už jsem nevydržel a po několika velmi vulgárních sekvencích jsem se naloadoval rovnou do Amsterdamu.

Tam to bylo taky poměrně vtipné, jelikož po připojení na IVAO mi FSka oscilovala mezi 2 a 6 FPS, což věru není mnoho. Tento stav se zlepšil až po vystoupání do cca FL090. Cesta dále probíhala bez potíží až na drobné vykolejení v podobě odpojení EHAA_CTR (musel jsem na chvíli na Unicom). Před HOLANem mě přebral pražský APP a po pár drobných fatálech vektorování jsem nakonec dosedl na dráhu 31. Tam si mě opět přebral GND (cit. Michal Vorel: CSA123, contact Mates on 121,9, naslyš) a odpálkoval na stání 15. Byl jsem z toho letu mírně mimo, takže mi uniknul odpovídač C... fuj, že se nestydim... On ten let totiž vlastně neprobíhal úplně v pohodě. FPS už bylo v normě, ale kolmo do boku mého bulíka fičel vítr o rychlosti až 149 kts! Nemít FMC a letět jen na vektory a headingy, tak skončím někde na severu Itálie... A když se mi do letadla v náklonu opřou 3 kolmé poryvy za sebou o síle až 160 kts, málem jsem se poroučel k zemi...

A proč je důležité míti Filipy? No kdo by, nebýt Filipů, obsadil LKAA FIR? Dneska jsme měli online celkem 3, Bareše na CTR, Dvořáka na APP a Hladíka na DEP. K tomu Mates Quarda na GND, Ludevít Mihálka na DEL, Michal Vorel na TWR a Peter Kožár dokonce jako Follow Me Car. Takže největší luxus:)

A co zítra? Hurá do mixéru a nad Turecko!

S Vorlem za orlem

Naše další působení v Turecku se nyní změnilo na cestu za frčkou s orlem, Masters Challenge Tour. Po úvodních nohách s relativně běžnými letadly následovaly další, podstatně horší. I velmi krátká cesta se šíleně táhne, pokud ji máte letět se vzducholodí s maximální rychlostí 35 KIAS...
Další leg měl být 112NM s větroněm, což však zřejmě z technických důvodů není možné zaletět, termika přestane fungovat v 5000ft. To bylo nahlášeno tureckému staffu a my mohli tento kritický leg přeskočit. Další zatím byly jen s turbopropem a heavy mašinou, v mém podání s DHC-8-Q300 a B777-200, obojí pochopitelně v barvách Bohemia Airlines. Zatímco Michal dolétával resty, trochu jsem trénoval s Boeingem 737-300. Ale to, co se mi naskytlo při přeletu do Ostravy-Mošnova, to opravdu nemá obdoby. Někteří nejmenovaní jedinci si z IVAO udělali totální srandu, trochu ubrali po mém varování, potom musel zakročit staff. A přečíst metar je taky problém, kritická dráhová dohlednost 200 metrů zůstala zcela opomenuta... Občas mám pocit, že omezení S3 je málo a že by bylo třeba něco zavést i pro piloty, což ovšem není možné... Co na to říct...

TR-SO Tour completed!

Ano, mission accomplished! Máme to za sebou, všech 16 legů v pořádku odlétaných. Dneska nás čekaly závěrečné 3 (nejdelší), čemuž předcházel IFR přelet z Istanbulu do Trabzonu s B737-300 jakožto první leg TR Masters of Sky Tour. Tam jsme jenom vyměnili letadlo za poněkud menší a pokračovali jsme. Čtrnáctý a patnáctý leg proběhl v pohodě. Na šestnáctém jsme si chtěli dát záležet, jelikož na nás koukal skoro celý turecký staff (TR-DIR, EC, MC, SOAC, TA2, TA3, TAC). Bohužel se ne vše vždy podaří. Naše perfektní formace se rozpadla poté, co Michalovy Windowsy hodily svůj tradiční bluescreen. Ale dvacetiminutový holding to spravil, Michal mezitím znovu vzlétl a mohli jsme pokračovat do cíle. Poslední leg byl již úspěšně validován, nezbývá nám tedy nic jiného, než si pogratulovat k v pohodě zvládnuté touře a můžemě směle pokračovat dál podle naších plánů.

Překvapení v Trabzonu

Jak sám název článku napovídá, jedná se o další (zřejmě předposlední) část mého a Michalova působení v rámci turecké SO Tour. Letět jsme začali okolo déváté hodiny večerní, takže trochu toho světla jsme si museli přidat, abychom na sebe pořádně viděli. První leg nic zvláštního, jen cílové letiště bylo asi 4500 ft vysoko, což je pro našince trochu nezvyk. Avšak druhý let přinesl drobné překvapení. Nejenže z poměrně hnusného oparu v místě odletu se vylíhnul krásný pohled na severní pobřeží Turecka, ale moji pozornost upoutal malý bílý flek kousek od břehu. Michal ho neviděl, usoudil jsem, že je to další ze zmršených mraků vzniklých vlivem nastavení jejich nízkých detailů. Po klesnutí na 3000ft a pohledu z virtual cockpitu za využití maximálního zoomu jsem zjistil, že to je výletní loď:) Chvíli jsem trochu nechápal, pak mi došlo, že to je poslední ze třech volně stažitelných scenérií, která se dala pro tuto tour využít. Mimochodem, tahle scenérie se docela povedla. Obsahuje i pár hezkých detailů jako jsou zaparkovaná auta, letadlo Turkish Airlines na stojánce i přístav s rybářskou lodí či právě zmiňovanou výletní loď. Tu jsem se pak vydal trochu prozkoumat v Cessně 182RG. V L159 by se okolo ní manévrovalo poměrně těžko:)

Nicméně Cessnu 182RG jsem nezkoušel jen kvůli té lodi. Moje a Michalovo účinkování v tureckých tours ještě zdaleka nekončí. Turecký staff totiž zveřejnil nové tours, mezi kterými je i Masters of Sky tour, čili jedna z mála tzv. Skills tours. Jedná se o lety nejrůznějšími stroji v přesně stanovených podmínkách. V 25 "nohách" se objevují nejen Boeingy, ATRka, Cessny či stíhací letouny, ale i vrtulníky, větroně, vzducholodě či dokonce Flyer bratří Wrightů. U Cessny je udávaná požadovaná rychlost 200 KIAS, proto jsem jí také dnes zkoušel. A vzhledem k tomu, že overspeed limit u C182RG je 180 KIAS, poslal jsem zkusmo mail TR-EC a TR-EAC, třeba z nich něco moudrého vyleze. Rozhodně to je pro nás výzva, tahle tour vypadá víc než zajímavě.

Jak jsem zase zrakvil C1 zkoušku

To bylo tak... Přesně jak říkal Mates, připravil jsem se o to vlastní blbostí. Neznalost postupů při přistání VFRů na 31 při provozu na 24 je neomluvitelná, to chápu. Ale štve mě to, že jsem prostě zmatkář. A to muselo značně vytočit i piloty. Taky by se mi nechtělo čekat skoro hodinu na povolení. Ale neodbytnost pilotů byla jedna z věcí, která mě dost rozhodila. Když to vynásobím šíleným kvantem letadel na zemi, vzniknul z toho pěknej maglajz. Je to fakt škoda, myslím, že jsem rozhodně na lepší úrovni než někteří řídící s hodností S3. Ale bohužel, dneska to na C1 opravdu asi nebylo. Zejména když jsem si vyslechl, jakých blbostí jsem se dopustil. Typický případ "řek jsem 5, ale myslel jsem 10". Čili řek jsem dráha 31, ale myslel jsem 13. A to člověku v tu chvíli prostě nedojde. Pushback ze stání 36... co na to říct, prostě ustálená fráze a člověk na "neprioritní" letadla prostě asi nemyslí naplno. Výsledkem toho všeho byl bordel na frekvenci, neskutečný hafo pilotů žádajících o povolení a já nestíhající vypisovat ty pitomý stripy a přitom marně se snažící sledovat co se děje okolo. Primár OK, nouze OK (až na jednu chybku, taky taková kravina)... Ale celkový dojem prostě selhal. Chce to víc tréninku, víc času a míň stresu. Škoda, snad příště.

CAVOK jak sviňa

To by jeden nevěřil jaký to je krásný pocit, vyrazit takhle brzo ráno ven a zjistit, že venku je po té hnusné zimě krásně jasno, viditelnost 9999, bez mráčku, sice kosa, ale slunko praří na plný pecky a okolo poledne je i v rámci možností teplo. Ideální počasí k tomu nahodit IVAO, real weather a vesele pokračovat ve VFR tour. A taky se tak stalo. Tedy včera a dnes. Lety probíhaly velmi poklidně, ono ostatně na malých VFR letištích nebývá přes den nikdy moc provoz. Opět jsem vyzkoušel co umí muj Piper 180 Cherokee, na let z a do Teplic jsem oprášil i Katanu. A musím říct, že takovéto létání, zejména v totálním CAVOKu si člověk může opravdu užít. Příjemné rozptýlení byla i náhodná společnost Petra Borůvky, který mě se svým Zlínem Z-42 doprovodil z Nového Města nad Metují přes Hradec Králové až do Pardubic, kde jsem vzhledem k sportovně-pracovním povinnostem musel bohužel končit. Ale opět jsem si zažil trochu radosti z virtuálního létání. Klikací IFRy, to umí každý. Ale pořádná srovnávací navigace, zcela bez GPS, to už je o něčem jiném. Momentálně jsem zakotvil v Žamberku a už se těším na zítřejší poletování po Jesenicku.

Turkish... snad raději offline day...

Při dnešním pokračování turecké Special Operations Tour se vyskytl nečekaný problém ve formě Ankara Control. Původně jsem si myslel, že to bude příjemné zpestření, ale ouha. Řídícímu nejen že nebylo rozumět, ale o jeho C3 jsem chvílemi značně pochyboval. Nechme stranou fakt, že si nás do přistání v LTAT vůbec nevšiml (v době jeho připojení jsme již byli ve vzduchu). Ale jeho zmatená navigace a nulová srozumitelnost (zřejmě špatný mikrofon, avšak podobným syndromem trpěla všechna turecká letadla, cizí nikoliv) mě dostávaly do kolen... Let ve formaci se mu přišel taky poněkud cizí. Naštěstí nás na můj request nechal direct jediný bod v letovém plánu (předtím nás naváděl kamsi do neznáma) a poté own navigation, report final. Zaplať pánbůh za to.

Z toho plyne ponaučení: nikdy se nepouštět do války s Turkem:) Nebo aspoň nelézt do tureckého vzdušného prostoru při Turkish Online Day.

Pozkouškové znovuzrození

Dneska jsem si jaksepatří spravil chuť. Od probuzení do pozdních nočních hodin jsem se motal okolo FSky. Pravda, nejdřív jsem ji musel konečně nainstalovat, splácat dohromady textury, instalovat IvAp, MTL (což je jak známo pruda největší) a další nutnosti.

Něco málo po poledni jsem konečně mohl usednout za knipl L-159B a vydat se na další tři "nohy" turecké SO toury, pochopitelně se svým věrným wingmanem Michalem Vorlem:) Opět se povedla kopa screenshotů, které jsou však znehodnocené špatným nastavením vlastností zobrazení mraků a taky defaultními texturami krajiny, které tak nějak nestojí za moc. Naštěstí už je všechno v pořádku.

Večer jsem po dlouhé době opět usedl na LKPR_TWR. Původní záměr tréninku na C1 zkoušku jsem brzy zavrhnul vzhledem k prachmizerné frekvenci provozu. Navíc během řízení, zrovna, když se na Ruzyni dělo asopň něco, přišel na návštěvu pan bluescreen a já musel nejen restartovat počítač, ale i nastavit neuložený profil v IvAcu... Jediné probuzení byl tréninkový may-day let Jakuba Staroviče, takže jsem si mohl trochu osvěžit paměť co se nouzových postupů týče.

Tou dobou už jsem se ale chystal na první odzkoušení nového českého TU-154M. Jak jsme se shodli s Milanem Colormanem, tohle je opravdu hardcore polítání. Sbohem PMDG... Už při prvním oťukávání jsem zjistil drobný problém: relativně slabý notebook (TUčko je bohužel trochu FPS žrout) s malým a hlavně jen jedním monitorem. Aspoň druhý prvek jsem dočasně vyřešil připojením LCDčka z rodinného PC. Každopádně Milan měl pravdu, je to hardcore jak se sluší a patří. Tutoriály otevřeny, několik sérií zoufalého klikání neměly valný výsledek, navíc za doprovodu šíleného řevu nějakého alarmu. No, asi po hodině a půl se konečně prolomily ledy a já nejen probudil trojici Solovjevů k životu, ale dokonce jsem toho krasavce dostal i do vzduchu. Což je zatím všechno, protože s autopilotem v azbuce a s GPS navigací KLN-90B jsme si zatím moc nepadli do oka. Prostě mám co dělat po spoustu příštích večerů...:)
Tímto bych chtěl moc poděkovat všem tvůrcům české verze tohohle létajícího sovětského zázraku za jejich skvěle odvedenou práci. Je to prostě nádhera!